Sladká chuť nových nápadů: Sendhil Mullainathan a jeho výzkum

Behaviorální ekonom Sendhil Mullainathan, profesor na MIT s působením v oborech ekonomie a elektrotechniky a informatiky, přirovnává potěšení z objevování nových myšlenek k radosti z křupavého a zároveň vláčného sušenky Levain. Tento pocit základní odměny ho provází od dětství, kdy se mu zdály správné všechny možnosti u testů s výběrem odpovědí.

Mullainathan popisuje svůj způsob myšlení jako \"mimo fázi\" – nesynchronizovaný s většinou. Tento nekonvenční přístup se ukázal jako klíčový pro jeho úspěšnou vědeckou kariéru, která zahrnuje MacArthur \"Genius Grant\", ocenění World Economic Forum a zařazení do prestižních žebříčků.

Jeho zájem o finanční nejistotu pramení z dětství, kdy rodina čelila ztrátě zaměstnání otce. Tato zkušenost ho naučila oceňovat ekonomickou prekaritu a ovlivnila jeho výzkum.

Po studiu informatiky, ekonomie a matematiky na Cornellově univerzitě se Mullainathan zaměřil na behaviorální ekonomii, inspirován Richardem Thalerem. Fascinace ne-matematickou stránkou oboru ho přivedla k hlubšímu pochopení lidského chování.

Jeho výzkum, publikovaný v časopise Science pod názvem \"Poverty Impedes Cognitive Function\", ukázal, jak chudoba ovlivňuje kognitivní funkce. Výsledky studie měřily výkon pěstitelů cukrové třtiny na inteligenčních testech před a po sklizni, s dramatickým rozdílem ve výsledcích.

Mullainathan zdůrazňuje dopad tohoto výzkumu na utváření politických strategií a zvýšení citlivosti na potřeby ekonomicky znevýhodněných. Zároveň oceňuje sdílení zkušeností respondentů, kteří se v komentářích k článku v The Guardian ztotožnili s jeho zjištěními.

V roce 2023 se Mullainathan vrátil na MIT, aby se zaměřil na umělou inteligenci a strojové učení. Věří, že budoucí průlomové objevy přijdou z propojení chápání lidského chování a algoritmů. AI, podle něj, by neměla sloužit k automatizaci již existujících schopností, ale k rozšíření lidských možností.

Mullainathan navrhuje využití AI k poskytování průměrného rozhodování v určitých situacích, čímž by se eliminoval vliv momentálních vlivů na rozhodování. Tento přístup, shrnutý jako \"průměrné já je lepší než já\", by mohl pomoci k objektivnějším rozhodnutím u soudců, lékařů a dalších profesí.

Sendhil Mullainathan tak neustále hledá nové myšlenky, které mu přinášejí stejnou sladkou odměnu jako kdysi ta sušenka Levain.