Pochopení politických outsiderů

Jak praví staré přísloví, 90 procent politiky je pouhé ukázání se. To je v pořádku pro lidi, kteří jsou již zapojeni do politického systému a očekávají, že ho ovlivní. Ale co všichni ostatní? Spojené státy mají miliony a miliony lidí, kteří obvykle nevolí ani se neúčastní politiky. Existuje nějaká cesta do politického života pro ty, kteří jsou od něj obvykle odpojeni?

Toto je téma, které v posledním desetiletí pečlivě studuje politoložka MIT Ariel White. White provádí pečlivý empirický výzkum na obvykle přehlížených subjektech, jako je vztah mezi vězněním a politickou účastí; způsob, jakým lidé interagují s vládními úředníky; a jak různé faktory, od mediálního pokrytí po nerovnost příjmů, ovlivňují zapojení do politiky.

Média sice hojně informují o názorech častých voličů v určitých oblastech, ale věnují velmi malou pozornost občanům, kteří pravidelně nevolí, ale mohli by. K pochopení americké politiky by nám mohlo pomoci lépe porozumět těmto lidem.

„Myslím, že zde existuje mnohem širší příběh, který je třeba vyprávět,“ říká White, docentka na katedře politologie MIT.

Studie za studií její výzkum tento příběh vypráví. White zjistila, že i krátké vězeňské tresty spojené s přestupky snižují pravděpodobnost, že lidé budou volit – a snižují i sklon členů rodiny volit. Lidé odsouzení za zločiny často ztrácejí právo volit, ale i když jsou způsobilí, volí s nízkou frekvencí. Další studie White také naznačují, že 8procentní zvýšení minimální mzdy vede k nárůstu volební účasti přibližně o jednu třetinu procenta a že lidé pobírající veřejné dávky volí mnohem méně často než ti, kteří je nepobírají.

Tyto problémy se často vnímají z partajního hlediska, ačkoliv realita je, jak si White myslí, podstatně složitější. Při hodnocení nepravidelných nebo odpojených voličů nemáme dostatek informací, abychom si o těchto záležitostech dělali závěry.

„Zaregistrování lidí s minulými trestními odsouzeními a jejich hlasování, když jsou způsobilí, není žádným jistým stranickým přínosem pro nikoho,“ říká White. „V této skupině je velká heterogenita, což si lidé neuvědomují. Zákonodárci to mají tendenci považovat za stranickou záležitost, ale na úrovni široké veřejnosti vidíte méně polarizace a více lidí je ochotno podpořit cestu pro ostatní zpět do každodenního života.“

Zkušenosti hrají roli

White vyrostla poblíž Rochesteru v New Yorku a vystudovala ekonomii a vládu na Cornellově univerzitě. Říká, že zpočátku neuvažovala o vstupu do akademické obce a po ukončení studia se pokoušela o několik pracovních míst. Jedno z nich, práce jako paralegální asistentka financovaná programem Americorps v kanceláři poskytující právní služby, mělo trvalý vliv; začala více přemýšlet o povaze interakcí mezi vládou a občany v těchto situacích.

„Opravdu mi utkvělo v paměti, jak zkušenosti lidí, osobní interakce s osobou, která zastupuje vládu, při snaze získat dávky, skutečně formují názory lidí na to, jak bude vláda fungovat a vnímat je, a co mohou od státu očekávat,“ říká White. „Zkušenosti lidí s vládou mají vliv na jejich politické jednání.“

Brzy nato byla White přijata do doktorského programu na Harvardově univerzitě, kde v roce 2012 získala titul MA a v roce 2016 titul PhD. V roce 2016 se White také připojila k fakultě MIT a na Institutu zůstala dodnes.

První publikovaný článek White z roku 2015, napsaný společně s Julie Faller a Noem Nathanem, zjistil, že vládní úředníci měli tendenci vykazovat různou úroveň odezvy při poskytování informací o volbách lidem zjevně různých etnik. Získal cenu Americké asociace pro politologii. (Nathan je nyní také členem fakulty MIT.)

Od té doby White publikovala řadu prací, které zkoumají, kolik faktorů interaguje s volebními sklony. V jedné studii zaměřené na Pensylvánii zjistila, že příjemci veřejných dávek tvořili v roce 2020 20 procent způsobilých voličů, ale pouze 12 procent těch, kteří volili. Při zkoumání systému trestního soudnictví White zjistila, že i krátkodobé vězení vede k poklesu volební účasti o několik procentních bodů u vězněných. Členové rodin těch, kteří si odpykávají i krátké vězení, jsou v blízké budoucnosti také méně pravděpodobní, že budou volit, ačkoliv se jejich účast časem obnoví.

„Lidé si často nemyslí, že věznění je něco, co souvisí s politikou,“ říká White. „Popisně, u mnoha lidí, kteří měli zkušenost s vězněním nebo trestním odsouzením, nebo kteří žijí v rodinách či čtvrtích, kde je hodně vězněných, nevidíme mnoho politické aktivity a vidíme nízkou úroveň hlasování. Vzhledem k tomu, jak rozšířené je věznění v USA, se zdá, že je to jedna z nejčastějších a nejvlivnějších věcí, které vláda může dělat. Ale po dlouhou dobu to bylo ponecháno na sociologii, aby to studovala.“

Jak oslovit lidi?

Poté, co White zjistila, že občané jsou v mnoha případech méně pravděpodobní, že budou volit, se její výzkum nyní vyvíjí směrem k související otázce: Jaké jsou nejživotaschopnější způsoby, jak to změnit? Jistě, nic pravděpodobně nevytvoří tsunami nových voličů. I když mohou lidé odsouzení za zločiny volit z vězení, zjistila v další studii, že tak činí pouze v jednociferných procentech. Lidé, kteří jsou zvyklí nevolit, nebudou začínat volit ve vysokých procentech, v agregátu.

Přesto White na podzim vedla nový terénní experiment o tom, jak dostat nezaregistrované voliče k registraci a k hlasování. V tomto případě ona a někteří kolegové vytvořili studii navrženou tak, aby zjistili, zda by přátelé nezaregistrovaných voličů mohli být obzvláště schopni přimět své sítě k přihlášení do volebních listin. Výsledky jsou stále v posuzování. Ale pro White je to nová oblast, kde se zdá být možné mnoho druhů experimentů a studií.

„Politologie obecně a svět skutečných politických kampaní ví strašně moc o tom, jak přimět registrované voliče k účasti na volbách,“ říká White. „Existuje tolik práce na aktivitách zaměřených na zvýšení volební účasti, letácích, telefonátech a SMS zprávách. Víme mnohem, mnohem méně o přibližně 1 z 4 způsobilých voličů, kteří prostě nejsou vůbec registrováni a jsou v pravém slova smyslu neviditelní v politické krajině. Převážně lidé, o které mám zájem, spadají do této kategorie.“

Je to také téma, o které doufá, že si udrží zájem jejích studentů. Whiteovy kurzy mají tendenci být plné studentů s mnoha různými registrovanými obory, ale trvalým zájmem o občanský život. White chce, aby si odnesli informovanější představu o své občanské krajině, stejně jako nové nástroje pro provádění čistých empirických studií. A kdo ví? Stejně jako sama White, někteří z jejích studentů se mohou nakonec věnovat kariéře v politickém angažmá, i když to zatím nevědí.

„Opravdu ráda pracuji se studenty MIT,“ říká White. „Doufám, že moji studenti získají klíčové porozumění tomu, co víme o politickém životě a jak o něm můžeme vědět, o čemž si myslím, že by jim mohlo být užitečné v různých oblastech. Doufám, že si odnesou základní pochopení sociologického výzkumu, několik velkých otázek a několik velkých konceptů do světa.“