Sibiřská 'Brána do pekla' vyvolává nové obavy
Sdílet na sociálních sítích:
Obrovský kráter Batagaika v Sibiři se každoročně zvětšuje o 1 milion m³, uvolňuje starověké patogeny a uhlík.

V odlehlých oblastech Sibiře se znepokojivě rychle rozšiřuje obrovská trhlina v zemském povrchu, pohlcující zmrzlou krajinu a potenciálně uvolňující prastará nebezpečí. Kráter Batagaika, přezdívaný „Brána do pekla“, není jen geologickou kuriozitou, ale i znepokojivým připomínkem rychlých změn, jimiž naše planeta prochází.
Představte si rozsedlinu v zemi tak velkou, že by se do ní vešlo několik fotbalových stadionů. To je kráter Batagaika. Tato masivní termokarstová deprese – odborný termín pro obří propadlinu vzniklou táním permafrostu – roste neuvěřitelnou rychlostí 1 milionu kubických metrů každý rok. To je jako by se každoročně vykopala díra o velikosti malého města. V současnosti se rozkládá na délku přibližně 1 km a na šířku 800 metrů v nejširším místě a nezastavuje se. Ve skutečnosti se jeho růst zrychluje, poháněn začarovaným kruhem stoupajících teplot a tání ledu. Tato studie byla publikována v časopise Geomorphology.
Permafrost, jak napovídá jeho název, není ve skutečnosti trvalý. Je to půda, která zůstala nejméně dva roky při teplotě 0°C nebo nižší. Když tato zmrzlá půda taje, nemůže unést hmotnost nad sebou, což vede k propadání a tvorbě těchto masivních „sesuvů“. Kráter Batagaika je prvotřídním příkladem tohoto procesu v přetížení. Jak permafrost taje, vystavuje více půdy slunečnímu záření, které pak taje další permafrost. Jedná se o zpětnou vazbu, která se těžko přeruší, obzvláště v našem oteplujícím se světě.
Zatímco samotná velikost kráteru Batagaika je impozantní, skutečně ohromující je jeho hloubka, jak fyzická, tak časová. Strmé stěny tohoto mega-sesuvu odhalují vrstvy permafrostu, které se odhadují na 650 000 let. To je starší než náš druh. Ale se starým ledem přichází i stará nebezpečí. Vědci již oživili 48 500 let starý „zombie virus“ z arktického permafrostu a existují obavy z toho, jaké další dlouho spící patogeny se mohou probudit. Už to není jen zápletka z nějakého sci-fi filmu. Je to skutečná úvaha pro moderní vědu a medicínu.
Kráter Batagaika neuvolňuje jen potenciální patogeny. Do atmosféry uvolňuje také značné množství uhlíku. Podle nedávných studií je tento jediný mega-sesuv zodpovědný za roční uvolnění 4 000 až 5 000 tun organického uhlíku. To se rovná ročním emisím přibližně 1 000 automobilů. Toto uvolňování uhlíku, dříve uvězněného v zmrzlé zemi, dále přispívá ke globálnímu oteplování, což potenciálně zrychluje samotný proces, který kráter vytvořil.
Kráter Batagaika, ačkoli extrémní, není ojedinělý. Představuje proces, který probíhá v arktických a subarktických oblastech. Jak se naše planeta dále otepluje, je pravděpodobné, že se objeví více těchto masivních projevů tání permafrostu. Zatímco někteří by kráter mohli považovat za turistickou atrakci – a skutečně se jím stal – je důležité si ho uvědomit jako varovný signál. „Brána do pekla“ je více než jen chytlavý název; je to portál do možné budoucnosti, kde rychlé environmentální změny změní náš svět způsoby, které teprve začínáme chápat. Otázka zní: Dáme si pozor na varovné signály a podnikneme kroky, nebo budeme dál sledovat, jak se v našem oteplujícím se světě otevírají další brány?
Související články
Průzkum nových hranic těžby minerálů
První lodní motor na vodík na světě
Konec třídění odpadu? Nová technologie to zvládne za vás!
Sdílet na sociálních sítích:
Komentáře